Štěstí

/
5 Comments

Chvílemi si říkám, jak moc je štěstí relativním pojmem. Každý máme občas tu chvilku, kdy se plácáme po rameni, jak fajn den to vlastně dneska máme, jak se nám všechno daří, jak jdeme z povedeného rande a uleháme spokojení do postele. A jsme v tu chvíli doopravdy šťastní? Co to štěstí vlastně je?



Myslím, že jsou otázky, na které si můžeme odpovědět za pomoci definice, ovšem ten pravý význam cítíme každý malinko jinak. Někoho udělá šťastným dobře odvedená práce, jinému stačí posedět s přáteli, další vedle sebe musí mít svou polovičku… věcí, které nás dělají šťastnými, je nepřeberné množství a nikde nenajdete přesný recept, jak se spokojeným stanete. Jsou věci, které máme doopravdy každý trochu jiné a musíme si to „své“ taky sami najít. A v tom je to kouzlo.

Ovšem jsou tady věci, jak si k tomu našemu správnému štěstí dopomoct a jak jej začít hledat a nečekat, až si ono najde nás. Proto, když jsem se poprvé dozvěděla o projektu #100HappyDays, hodně mě zaujal právě svým nápadem.

Jde o to, že každý jeden den svého života vás něco udělá šťastným. Ať už jde o obyčejnou hloupost jako je dobrá známka z milovaného předmětu, přání pěkného dne od sousedky, úsměv náhodného člověka na ulici… náladu vám zlepší kde co, jen na to všichni v dnešním uspěchaném světě hrozně moc zapomínáme. Přitom není nic jednoduššího, než vyfotit jednu fotku toho, co nás v daném dni doopravdy potěšilo.

Já sama, když jsem s tímto projektem začala, jsem si uvědomila, že mi ke štěstí stačí fakt málo. Přátelé, rodina, dobré jídlo, povedená knížka, pěkně napsaná kapitola příběhu. Tolik drobností a jak to zlepší den.

A z toho všeho musím vypíchnout právě ty přátele. Kdysi jsem záviděla těm, co jich mají nepřeberné množství, že jsou pomalu až rádi, že si pamatují jména. Když s nimi jdete po ulici, připadáte si méněcenní, protože je znají všichni, zatímco po vás neštěkne ani pes. Postupem času mi ale došlo, že ve skutečnosti si mnohem vážím té malé skupinky, kterou okolo sebe mám.

Tím, že jich není tolik, každému z nich mohu věnovat mnohem více sebe samé, dávat jim drobné dárečky, když se mi zachce, trávit s nimi mnohem více času, a co je hlavní, svěřovat jim svou lásku i důvěru. A od nich se mi na oplátku vrací to stejné s jednou drobností navíc: pocitem štěstí, že okolo sebe mám tak skvělé lidi.

A i když jsem v tomto článku vystupovala jako největší sluníčko ze všech, ne všechny dny mám doopravdy tak rozzářené, jak se může zdát. Častokrát také brečím, mívám různé breakdowny, nedokážu se zvednout vyčerpáním z postele a mám pocit, že jsem na všechno sama a že nic nemá cenu. Ovšem o tom celém to je. Vzpomenout si na to hezké a vědět, že i v tom tak tmavém dni se objeví záblesk světla, kvůli kterému to za to stojí. A jak že se jmenuje ten záblesk? Přece štěstí. To je ta správná definice.


Článek přepsán a aktualizován 12. 4. 2019



O mně

Devatenáctiletá Ostravačka se zálibou v psaní. Studuji žurnalistiku, ráda řídím, bavím se s přáteli a cestuji. Články vycházejí nepravidelně z důvodu letošní maturity, děkuji za pochopení.

You may also like

5 komentářů:

  1. V.21. července 2016 v 11:01

    Moc hezky napsaný článek:) máš pravdu, štěstí je hlavně o okamžicích

    OdpovědětVymazat
  2. Martina23. července 2016 v 10:08

    Páni, krása...
    Ten projekt je fajn. Při čtení tohohle mě to donutilo přemýšlet, takže rozhodně díky, že jsi tohle sepsala. Asi neudělám fotografie ale zamyslím se, co mi přes den vykouzlí úsměv na tváři... :)

    OdpovědětVymazat

O mně






Vítej, zbloudilý čtenáři.
Jsem devatenáctiletá rodačka z Ostravy, co ráda cestuje, čte, píše a baví se s přáteli. Studovala jsem žurnalistiku na střední podnikatelské škole, ale v mém srdíčku jsem byla vždy věrna beletrii. V září nastupuji na vysokou školu na obor editor.
Nevím, co postupem času najdeš na tomto blogu, ale rozhodně se, minimálně nyní, nehodlám nijak profilovat. Najdeš tady tedy příspěvky všeho druhu - ať už cestopisy, fejetony, úvahy, příběhy nebo obyčejné článečky o ničem, ale o všem zároveň. Rozhodně se ale pokusím ti poskytnout kvalitní pravidelné čtení.
A doufám, že ty to se mnou jen tak nevzdáš a dáš mi šanci.
Dohodnuto?

Oblíbené příspěvky