KeXa cestovatelem- Amerika 2016 (3/3)

/
0 Comments

               Dostáváme se do závěrečné třetí části celého výletu. Já doufám, že jste si tyto články užili a že vám tohle mé povídání něco dalo. A já se s vámi těším u dalších článků, tentokráte už těch typičtějších.



7. července

Dnešním hlavním bodem programu byl Sequoia national park, který jistě nemusím ani představovat a všichni víte, o co se jedná. A abych se vám přiznala, nějak jsem celou tu dobu na tuhle návštěvu zapomínala. Přitom se jedná rozhodně o zajímavé místo, které je hřích při návštěvě Ameriky vynechat. A to musím říct i ze své zkušenosti.

Po těch několika dnech na poušti s vyprahlou krajinou na okolo bylo tohle jako pravý balzám na duši. Všude jen lesy a zeleň a počasí velmi nápadně připomínající naše lesy, jen s tím rozdílem, že tady byl opravdu perfektně čerstvý a příjemný vzduch. O to více se mi tohle město zalíbilo a vážně by mi nevadilo procházet se tamními cestičkami delší dobu.




8. července

A hned zrána jsme se vydali dál, tentokrát do Yosemite National Park. Víte, jak jsem byla nadšená z Joshua tree? Tak tohle bylo něco podobného, jen ve verzi mírného podnebí, pěkně zelené, s hromadou vodopádů a čistého vzduchu. Ve zkratce, nádherné místo.



 Problémem ale bylo, že jsme nikdo nepočítali s turistickou náročností tohoto místa, a tak jsme na to měli špatnou obuv a nedostatek pití. Vedro nejspíše ani nemusím zmiňovat. Prošli jsme si ale několik vodopádů, porozhlédli se po parku, vyjeli si na několik vyhlídek a spokojení se vydali zase na cestu dál.

 Ovšem věřte mi, že tady mě obzvláště mrzí, že jsem se nemohla projít více, protože to je fakt krásné místečko na světě, plné pohody a klidu a tady tato atmosféra se jednoduše musí přenést i na vás, myslím, že to jinak snad ani nejde.


10. července

Po předchozím procestovaném dni, který ani nemělo cenu tady zmiňovat, jsme se ocitli v přístavním městečku Monterey nedaleko San Franciscu.

Tohle místo má bohatou rybářskou minulost, což ale poznáte bez jakýchkoli pochybností hned, jak se v něm ocitnete a prohlédnete si ho na vlastní oči. Původně jsme zde jeli kvůli moři, ale jak se ukázalo, je tady neskutečná zima, a tak z toho velmi rychle sešlo a my se vydali alespoň na prohlídku místního obrovského akvária s mořskými tvory. Tak, jak mě zklamal Sea Word v San Diegu, tady jsem byla pro změnu příjemně překvapena a ohromena. Přeci jen, když máte metr před sebou několik žraloků, můžete si sáhnout na mořskou hvězdici a poprvé v životě pořádně vidět medúzy, udělá to na vás velký dojem.

 Odpoledne jsme pak strávili v obchodním centru, jak ve městečku nebylo pořádně co dělat a prohlídku rybářského mola jsme měli v plánu až následující den.


11. července

Dnes jsme se měli jet lodí podívat na velryby, jenže kvůli nevlídnému počasí byl náš výlet bohužel zrušen, a tak nám nezbývalo nic jiného, než si centrum projít o něco dříve. Jak je město ale malé, po hodině už jsme neměli co dělat, a tak jsme se sebrali a odjeli do několik kilometrů vzdálených outletů, kde jsme strávili zbytek dne.




12. července

Hned, jak jen to bylo možné, jsme se sbalili a vydali se na naši poslední zastávku, kterou bylo San Francisco. Už příjezd do města na mě působil dosti majestátně, což bylo dost možná způsobeno tím, že jsme několik dní cestovali z maloměsta do maloměsta. A jak se ukázalo, nejen prvotní pocity byly tak dobré. Město si mě velmi rychle získalo svou charakteristickou atmosférou a architekturou podobné té anglické.



 Každý domeček trochu jinak vznešený, ulice v náhodných stupních, avšak s přesným geometrickým systémem, klid a vintage kavárničky a obchůdky na každém kroku. Místo jako dělané pro bohéma a umělce jako jsem já.

 Naše kroky směřovaly k Lombard street, kterou jistě také všichni znáte z GTA. Pamatujete si tu šíleně klikatou uličku, po které se nedalo jezdit snad jinak, než motorkou a sporťáčky? Tak přesně to je toto místo. Trošku mě zklamalo, že ulice byla vlastně vytvořená uměle jen tak z rozmaru. Doufám, že jsem nebyla jediná, která si představovala kopec prudký tak, až by nešel jinak sjet? Bohužel, to se zde nekonalo, nejspíše se jen nějaký z architektů nudil.



 Po tomto mém životním zklamání jsme se vydali do obrovského kopce, kde jsem již v polovině cesty ztratila plíce… jen aby nám zavřeli před nosem. Zrazeni podruhé jsme se vydali nazpět dolů, já po cestě sesbírala orgány a přesunuli jsme se alespoň do China town… abychom zjistili, že ani zde není o co stát. Docela pech, co?

 Naštěstí to celé zachránil downtown se svými specifickými kamennými mrakodrapy, které se jen tak někde nevidí. V dnešní době, kdy je všechno ze skla a oceli to byla velmi příjemná změna.

A jelikož už bylo pozdě večer a ochladilo se, rozhodli jsme se projet starou tramvají, která je také sanfranciským unikátem. Jednak díky tomu, že je ještě stále ovládána celá ručně, jednak také pohonem. Nepředstavujte si žádný motor, je tažena pouze lany na zemi v kolejích. Věřím, že i tu jistě mnoho z vás zná, je to ta, co vás rozmašírovala, ať už jste šli pěšky nebo jeli autem, nebrala si servítky. Věřím, že mnoho z vás pamětníků ví, o čem mluvím. Chudák CJ, kolikrát mi pod jednou z nich umřel…


13. července

Jelikož je San Francisco obrovské město, rozhodli jsme se využít možnost místních turistických autobusů, které nás provedly těmi nejznámějšími místy tady. Znovu jsme tedy měli možnost prohlédnout si downtown, rybářská mola i Golden Gate Bridge, který byl ale z velké části v mlze, takže jsme z něj nic moc neměli.



S tím jsme to ale nevzdali a později odpoledne jsme se tam vydali sami na poněkud atraktivnější vyhlídku, ze které šel most vidět mnohem lépe. A jelikož mlha opadla, povedlo se nám chytit vážně krásné zátiší. Jediným mínusem skály, na které jsme byli, byl obrovský výtr. Proto, jestli se tady někdy pojedete podívat a vydáte se na stejnou vyhlídku, doporučuju tomu přizpůsobit jak oblečení, tak i účes, na fotkách mám vlasy všude a vypadám tam vážně marně. Ovšem uznejte, za tohle to celé stálo.




14. července

Konečně nadešel ten den, na který jsem se těšila snad nejvíce. Návštěva Alcatrazu. Jak předpokládám, tuto slavnou bývalou věznici znáte všichni, co už ale není tak moc rozšířeným faktem, je, že je nyní veřejně přístupná pro turisty a jsou zde prohlídky. A že to místní pojali ve velkém stylu.



 Zatímco tedy procházíte tímto děsivým ostrovním vězením, ve sluchátkách vám zní hlasy samotných bývalých vězňů. Ať už jen popisovali, jak to tady fungovalo, co se kde nacházelo nebo jejich pocity z toho všeho, měla jsem husí kůži po těle snad celou dobu. Tyhle místa mě neskutečně fascinují, proto jsem byla ve vlastním světě a patřičně si celou tu prohlídku užívala.



 Po několika hodinách jsme se vydali zpět do města a znovu se vydali na vyhlídku, kde nám předevčírem zavřeli. Dnes jsme se sice nahoru už dostali, ale kvůli dalšímu návalu mlhy jsme z toho zase až tolik nemohli. Jak jsme stihli velmi rychle zjistit, počasí zde bylo velmi nevyzpytatelné, nejvíce ze všech míst, které jsme v Americe měli možnost navštívit.

 Po neúspěchu na rozhledně jsme se nakonec vydali ještě alespoň na projížďku autem místní obrovské gay čtvrti. Řeknu vám, tak barevné ulice jsem v životě neviděla, ale bylo to tak správně ujeté.


Konec výletu

Poslední dva dny už jsme jen procházeli město na místech, kde jsem vás již takto s námi provedla, a zastavili se ještě naposledy v outletech, než už nám zbývalo jen jediné, sbalit si kufry. Posledním místem, které bych ještě ráda vyzdvihla, je San Francisco Dungeon, tedy dům hrůzy, který vás měl provést sanfranciským podsvětím. A i přes to, že jsem byla podělaná strachy od začátku až do konce, moc jsem si to nakonec užila a jestli zde budete a budete mít podobně jako my času nazbyt, rozhodně tady skočte, bylo to fajn na odreagování a město jste poznali z té historičtější stránky.



Abych ještě vše shrnula, snad vše bylo velmi fajn a dobře naplánované, až na to, že nejspíše stálo za to zůstat o den déle v Yosemite National Parku, který byl poněkud rozlehlejší, než jsme čekali, a ten den vzít z Monterey. To samo o sobě nebylo špatné, ale bohatě by stačilo strávit zde jednu noc a následující den a vydat se do San Francisca.
Ohledně toho, abych byla upřímná, mám velmi smíšené pocity. Na jednu stranu šlo o relativně čisté město, minimálně po Los Angeles, a místní atmosféra mě neskutečně uchvátila, ale stále tady bylo něco, co mě nutilo se večer ohlížet za rameno a popobíhat. Neznámý pocit nejistoty a strachu, který zažívám málokdy, a většinou mě nezrazuje. To město v sobě něco temného má a zrovna doma jsem se tam necítila.
Nechci toto celé ale zakončovat tak negativisticky, rozhodně jsem si to celé moc užila a posunulo mě to jak s angličtinou, tak i se zážitky o hodně dál a je to něco, na co budu vzpomínat celý život. Vám moc děkuju, že jste tuhle mou cestu sledovali se mnou a momentálně už mi nezbývá nic jiného, než se s vámi rozloučit a těšit se na vás u dalších článků.


Článek přepsán a aktualizován 15. 4. 2019



O mně

Devatenáctiletá Ostravačka se zálibou v psaní. Studuji žurnalistiku, ráda řídím, bavím se s přáteli a cestuji. Články vycházejí nepravidelně z důvodu letošní maturity, děkuji za pochopení.

You may also like

Žádné komentáře:

O mně






Vítej, zbloudilý čtenáři.
Jsem devatenáctiletá rodačka z Ostravy, co ráda cestuje, čte, píše a baví se s přáteli. Studovala jsem žurnalistiku na střední podnikatelské škole, ale v mém srdíčku jsem byla vždy věrna beletrii. V září nastupuji na vysokou školu na obor editor.
Nevím, co postupem času najdeš na tomto blogu, ale rozhodně se, minimálně nyní, nehodlám nijak profilovat. Najdeš tady tedy příspěvky všeho druhu - ať už cestopisy, fejetony, úvahy, příběhy nebo obyčejné článečky o ničem, ale o všem zároveň. Rozhodně se ale pokusím ti poskytnout kvalitní pravidelné čtení.
A doufám, že ty to se mnou jen tak nevzdáš a dáš mi šanci.
Dohodnuto?

Oblíbené příspěvky

  • KeXa cestovatelem- Amerika 2016 (2/3)
    Vzhledem k vašim ohlasům u první části našeho výletu po Americe jsem si pospíšila a jsem zde dnes s pokračováním. A jelikož jsem tady shrnu...
  • KeXa cestovatelem- Amerika 2016 (1/3)
    Jak jsem vám slíbila v článku měsíc zpátky, dnes jsem tady s prvním článkem z naší cesty do Ameriky. Abych vás uvedla do situace, letíme...
  • Back to school, aneb jak se nezbláznit ze školy
    Dny se znovu zkracují a noci ochlazují. Sluníčko přestává hřát a v obchodech začínají strašit nápisy „zpátky do školy“. „Jůtůberky“ blázní ...
  • Štěstí
    Chvílemi si říkám, jak moc je štěstí relativním pojmem. Každý máme občas tu chvilku, kdy se plácáme po rameni, jak fajn den to vlastně dne...