Velikonoční Srí Lanka

/
0 Comments

Původně jsem si říkala, že psát článek z této dovolené moc smysl mít nebude, jelikož jsme prvních několik dní strávili na pláži, jenže jak pak přišla velikonoční neděle a s ní spojené útoky na Srí lance, změnila jsem názor. Proto tento článek nebude tak úplně o poflakování se a o tom, co jsme dělali jednotlivé dny, ale shrnu jej do několika kategorií.
Doufám tedy, že se vám tato další cestovatelská část bude líbit.


Cesta

Co se cesty týče, jako první musíte počítat s tím, že dostat se tam je velmi časově náročné. My, jelikož lety z Ostravy byly zrušeny, jsme byli donuceni jet vlakem do Prahy a letět odsud, proto se nám vše protáhlo o další čtyři hodiny. Ovšem i bez toho je nutno počítat s jedním přestupem v Dubai a s tím spojené čekání na další let.

Bohužel ale ani přistání v Kolombu ještě není úplně výhra. Místní doprava ani stav silnic vám neumožňuje jet moc rychle, proto i my, kteří jsme měli hotel padesát kilometrů od letiště, jsme tuto trasu jeli necelé dvě hodiny.

Suma sumárum, jen cesta tam nám osobně zabrala přesně čtyřiadvacet hodin. Proto, jestli jste vyloženě odpůrci dlouhých cest, možná bych raději zvolila jinou destinaci, kde v letadle strávíte méně času. Ostatně, ani ta Dubai není k zahození a zkrátíte si trasu o dobrých sedm hodin.


Cenová dostupnost

Na samotné dovolené na Srí lance jsou drahé prakticky jen letenky a základní ubytování. Co se ostatního týče, jedná se o chudou zemi, proto jsou tomu uzpůsobeny i ceny. Rozhodně nedoporučuji si v hotelu zajišťovat all inclusive, ale pouze polopenzi nebo samotné snídaně, protože velký luxusní oběd si zde dáte bez jakýchkoli problémů do sto padesáti korun.

Co už je pak dražší, jsou turistické suvenýry. Lidé zde mají mentalitu nastavenou tak, že oni sami si dovolenou nemůžou dovolit, proto nás turisty berou jako zbohatlíky, co neví co s penězi. A přesně tak jsou nastaveny ceny například čajů, šperků nebo jejich medicínských mastiček. Jednoduše, pokud se budete chtít vydat někde nakupovat, počítejte s tím, že se vám to prodraží.


Lidé a okolí

Byla jsem již v hodně zemích, kde byli lidé velmi příjemní a přátelští, ale Srílančani to všechno posunuli ještě o úroveň dál. Nečekala jsem, že zrovna zde potkám tak pracovité, slušně vychované, ochotné a milé lidi, ale byla jsem velmi mile překvapena.

Bohužel ale, když jsme šli pak do ulic a jen si procházeli městečko, už jsem se tak dobře necítila. Jako mladá běloška, co umí anglicky, jsem byla tak trochu „žádaným zbožím“ a moc jsem si neužívala ty pohledy, které mi byly všemi věnovány. Abych byla upřímná, připadala jsem si dosti jako atrakce.

 A vzhled okolí? Jo, tak tady bych se mohla rozvykládat na další dvě strany. Abych vás ale nenudila, vezmu to trochu ve zkratce. Před cestou tam se musíte připravit na to, že i když je zde nádherná krajina, jakmile sjedete pohledem na místní ulice, už to tak pěkný pohled není. Špína, smrad, hlučno, šílená doprava (k té se ještě vrátím) a chudoba snad všude, kde se podíváte. Pokud jste tedy měli v plánu cestovat z místa na místo, nejsem si úplně jistá, jestli zrovna na Srí Lance to je doopravdy dobrý nápad, protože myslím, že to není jedno z míst, kde byste se večer chtěli ocitnout bez střechy nad hlavou.

A jak jsem vám již slibovala, ještě bych se ráda zmínila o místní dopravě. Abych byla upřímná, snad nikdy jsem neviděla nebezpečnější dopravu než zde. Čáry na silnicích jsou zde snad jen doporučením, předjíždění v obou směrech najednou naprosto běžným a korunku tomu všemu nasazuje ještě neustálé troubení. A abych nezapomněla, jezdí se zde vlevo, takže pro nás všechny to působilo ještě mnohem nebezpečněji.




Pláž a moře

Musím říct, že se mi ještě nestalo, abych každý den chodila do tak teplého moře. Jediný den, kdy byla teplota tak čtyřiadvacet stupňů, byl, když jsem do něj šla asi hodinu před obrovskou bouřkou, takže se není ani čemu divit. Ovšem i přes kalnou barvu se mi ani jednou nestalo, že bych šlápla na něco ostrého, takže ani tohoto jsem se nebála. A vlny zde byly také perfektní. Myslím, že tady nemá ani cenu kupovat jinou, než červenou vlajku, protože by ji ani nevyužili.



 A pláže se taky nemusíte bát, je krásná písková bez nepořádku. Občas byl kousek, kde se nacházely rozmixované mušle, takže bylo trochu nepříjemné tudy chodit, ale jinak moc pěkné.


Počasí

I přesto, že jsme odjížděli s velmi špatnou předpovědí počasí, nakonec jsme byli velmi spokojení. Jeli jsme v období monzunových dešťů, takže jsme předpokládali, že minimálně dva dny nám proprší, jenže opak byl pravdou a počasí bylo velmi příjemné.

Teplo bylo sice velké, ale vlhkost ovzduší a větřík vás velmi příjemně chladili, takže jsem to zvládala i já, která jinak vedra snáším velmi těžce.

 A jak jsem již zmínila, byli jsme zde v období monzunových dešťů, takže bylo samozřejmé, že nám přeci jen poprší. A až na jeden den bylo škaredě vždy jen v noci nebo od tak půl šesté večer, což je doba, kdy jste většinou už zpět na pokoji, protože sluníčko už tak jako tak není moc silné. Proto, kdybyste se báli tohoto, nemějte strach, není to tak hrozné, jak se může zdát. Druhá polovina dubna byla minimálně u nás bez problému.

 Připravte se ale na to, že západ slunce zde probíhá pravidelně asi půl hodinku okolo šesté večer. Focení bylo vždycky velmi rychlé, měli jste na něj tak patnáct minut, než se vážně hodně zešeřilo a v půl sedmé už jsme neviděli ani na krok. Své kouzlo to ale mělo.


Výlety

Co se výletů týče, navštívili jsme pouze dva, ovšem celodenní. Vzhledem k místní dopravě se zde dělají výletové balíčky, během kterých navštívíte několik atraktivních lokací během jednoho dne a ušetříte tím hromadu času.

Ten nás první obsahoval projížďku vodním safari, želví farmu, výrobnu šperků a prohlídku zahradou s exotickým kořením a bylinkami. Co se tohoto týče, byla jsem velmi příjemně překvapená. Cesta trvala krátce a program pěkně odsýpal.

Ve vodním safari jsme měli možnost vidět spoustu různých plazů a ptáků, které se zde na ostrově nachází, flóra sice tak rozmanitá nebyla, ale o to krásnější se zdála.



Další zastávkou byla želví farma, která mě velmi překvapila tím, kolik jsme toho měli možnost vidět. Od albínských želv přes zraněné až po den staré želví mláďátka. Všechny jsme si mohli pohladit a věřte mi, že nelžu, když říkám, že jsem se do nich zamilovala.

Předposlední lokací byla výroba šperků, která na jednu stranu sice zajímavá je, ale moc vám toho k ní neřeknou. Zajímavější pak je obchod, kde si můžete dané ozdoby nakoupit, protože ruční práce to je úžasná a místní modrý safír je vskutku krásný.

A posledním místem, kde jsme se zastavili, byly zahrady s kořením, které mi z toho všeho nakonec přišly nejlepší. Se samotným místním lékařem jsme prošli nejzajímavější bylinky i koření a ke všemu nám bylo řečeno, s čím se smíchává a jaké léčivé účinky to nakonec má. Součástí všeho byla i masáž, která byla sice brutální, ale o to účinnější a přísahám vám, že lépe mi nikdo má bolavá záda ještě nerozmasíroval. Po tom všem jsme si mohli nakoupit místní přírodní léčiva, tak mi držte palce, snad to všechno zabere, protože občas to znělo až pohádkově.

 Druhý výlet shrnu více v rychlosti, protože z něj jsem už tak nadšená neodjížděla, i když šlo o mnohem větší lákadlo. V plánu byl sloní sirotčinec, prohlídka buddhistického chrámu Kandy a návštěva čajových plantáží.

Ohledně slonů, byla jsem velmi zklamaná. Krmení obnášelo to, že jste si museli zakoupit ovoce a to jsme jim dávali, projížďka znamenala pět minut utrpení na tvrdém sloním hřbetu a mytí zase, že si tři minutky můžete na slona šplíchat vodu. Za mě nic moc, když uvážím, jak dlouho jsme tam jeli.



 Něco podobného můžu říct také o Kandy, které jsem čekala mnohem, mnohem honosnější. Také pochopit to všechno, co průvodce říkal, nebylo zrovna jednoduché, jelikož historii buddhismu moc nastudovanou nemám. Rozhodně mě to ale nakoplo zjistit si více a zkusit meditaci, to ano. Ale jinak, za mě palec dolů.



 Co se mi už ale líbilo, byla prohlídka čajových plantáží i s výrobou, protože přeci jen, čaj je něco, co se týká snad každého z nás a bylo zajímavé vidět, jak to všechno funguje. A přiznávám se, po letech jsem konečně našla černý a zelený čaj, který mi doopravdy chutná, což jsem nečekala, že se vůbec někdy stane. Za mě velmi zajímavé místo.




Útoky a atmosféra po nich

Všechny ty útoky se staly, když jsme byli zrovna na prvním z výletů, takže jsme je nijak nezaznamenali, až když jsme jeli večer nazpět na hotel. O to děsivější to ale všechno bylo, protože jsme najednou viděli ty černobílé praporky a černé vlajky rozvěšené všude, kde to šlo, zavřené obchůdky, nulovou dopravu, prázdné ulice… vypadalo to jako po apokalypse, jen s tím rozdílem, že bylo možné vidět co pár metrů vojáka se samopalem. Nebyl to příjemný pocit, opravdu ne. Ulevilo se mi, když jsme dojeli na hotel, jenže jak jsem pak viděla ostrahu prohledávat zahradu, vůbec mě to neuklidnilo.

A vidět všechny ty místní, jak jsou najednou zachmuření a myšlenkami úplně někde jinde… doopravdy mi jich bylo líto a v tu chvíli jsem se všemi v zemi soucítila a měla strach společně s nimi, i když nás všichni uklidňovali, že se nám nic nestane a jsme v bezpečí. Pocit, že jste třicet kilometrů od hlavního města se jim tím ale nepovedlo ani náhodou zmírnit, a tak jsem první dvě noci spala opravdu špatně.

Jinak mě to ale jako turistu ovlivnilo snad jen zákazem vycházek, který byl několik prvních dní od šesti do šesti, následně pak od osmi večer do čtyř do rána, a také nařízením, že na letišti jsou turisté nuceni být čtyři hodiny předem.

 Naštěstí se pak ale situace znovu uklidnila a my jsme všichni jen pozorovali zprávy, jestli se zase něco nestalo. A i přesto, že se už nic nového nedělo, stejně jsem si oddechla až v Dubaji na letišti, když se celé naše letadlo rozprchlo. Pět hodin v Kolombu na jejich letišti jsem totiž měla reálně strach a odpočítávala každou minutu, až odtamtud vypadnu.


Závěrem

I přes to všechno, co se dělo, jsem si dovolenou dost užila a odvezla si z ní krásné zážitky, stejně jako i ty pochmurnější zkušenosti. Abych ale byla upřímná, dost mě to utvrdilo v tom, že nemám strach z cestování, že toto se může stát kdekoliv a je zbytečné bát se, protože to bychom pak nemohli ani vycházet z domu… a ani to by nás očividně stoprocentně neochránilo.

Takto jen můžu Srí lanku doporučit jako krásnou destinaci, ovšem počkejte si, až se vše znovu uklidní a bude v pořádku, momentálně bych tam nejbližší měsíc nejezdila. Ale pak? Užijte si příjemnou dovolenou.



O mně

Devatenáctiletá Ostravačka se zálibou v psaní. Studuji žurnalistiku, ráda řídím, bavím se s přáteli a cestuji. Články vycházejí nepravidelně z důvodu letošní maturity, děkuji za pochopení.

You may also like

Žádné komentáře:

O mně






Vítej, zbloudilý čtenáři.
Jsem devatenáctiletá rodačka z Ostravy, co ráda cestuje, čte, píše a baví se s přáteli. Studovala jsem žurnalistiku na střední podnikatelské škole, ale v mém srdíčku jsem byla vždy věrna beletrii. V září nastupuji na vysokou školu na obor editor.
Nevím, co postupem času najdeš na tomto blogu, ale rozhodně se, minimálně nyní, nehodlám nijak profilovat. Najdeš tady tedy příspěvky všeho druhu - ať už cestopisy, fejetony, úvahy, příběhy nebo obyčejné článečky o ničem, ale o všem zároveň. Rozhodně se ale pokusím ti poskytnout kvalitní pravidelné čtení.
A doufám, že ty to se mnou jen tak nevzdáš a dáš mi šanci.
Dohodnuto?

Oblíbené příspěvky

  • KeXa cestovatelem- Amerika 2016 (2/3)
    Vzhledem k vašim ohlasům u první části našeho výletu po Americe jsem si pospíšila a jsem zde dnes s pokračováním. A jelikož jsem tady shrnu...
  • KeXa cestovatelem- Amerika 2016 (1/3)
    Jak jsem vám slíbila v článku měsíc zpátky, dnes jsem tady s prvním článkem z naší cesty do Ameriky. Abych vás uvedla do situace, letíme...
  • Back to school, aneb jak se nezbláznit ze školy
    Dny se znovu zkracují a noci ochlazují. Sluníčko přestává hřát a v obchodech začínají strašit nápisy „zpátky do školy“. „Jůtůberky“ blázní ...
  • Štěstí
    Chvílemi si říkám, jak moc je štěstí relativním pojmem. Každý máme občas tu chvilku, kdy se plácáme po rameni, jak fajn den to vlastně dne...