Zdravím vás u dalšího článku!

Díky bohu se tentokrát nemusím omlouvat za neskutečnou pauzu, protože na mě je ten měsíc a něco pomalu jako kdybych tady něco zveřejnila přímo včera. Za to se vážně omlouvám, ale, no, však vy si zvyknete, já vám věřím.

Abych ale nemluvila o ničem a vy jste tenhle článek nezavřeli předčasně, pojďme rovnou k věci.

Toto téma mě napadlo dnes, asi hodinu dozadu, když jsem po dlouhé době dočetla příběh na Wattpadu, sociální síti, kde jsem ještě pár let dozadu sama aktivně působila a přispívala k místní tvorbě. Tehdy bylo všechno ze srandy, platforma byla malinká a i přes mnoho talentovaných autorů to byla vesměs pro nás všechny, převážně pro ty mladší, ke kterým jsem se také řadila, pouze taková srandička na vyplnění času v nudné hodině. Jenže když se tam vracím nyní, narážím na vážně kvalitní a propracovaná díla, a tak se ve mně vzedmula vlna rozhořčení.

Došlo mi totiž, jak já sama před spolužáky kryla displej mobilu ani ne tak proto, aby si nevšimli samotného textu, ale spíše z důvodu, že jsem se styděla, že by mohli design Wattpadu poznat. Přitom příběh, který jsem zrovna četla, byl tak perfektně podaný, že jsem dokonce neodolala a místo učení se na test jsem se jednoduše o zavřený sešit pouze opřela a četla si vesele dál.  Neříkám, stává se mi o i u knih, ale nemyslím si, že jsem jedna z těch nezodpovědných. Když mám svou povinnost, odbudu si ji a pak ano, klidně si čtu, ale tady jsem prostě neodolala.

Ovšem mnoho mých vrstevníků se samo svezlo na vlně Wattpadu, která byla okolo roku 2014 velmi silná, a teď, když jsme všichni rádoby dospěli, se uzavřeli do svého názoru, že to je platforma pro malé děcka plná nekvalitních braků, které jsou nerealistické a k smíchu.

Řeknu vám, množství knih, které miluju natolik, abych si je přečetla znovu a doopravdy jsem to i udělala, napočítám na prstech jedné ruky. Množství příběhů, které jsem četla mnohokrát dokolečka? Mnoho, definitivně je to dvouciferné číslo. A nedá se říct, že by byly třeba kratší než normální knížky, to vůbec, jeden z nich mám například od autorky, která si jej vydala samo nákladem, text má menší písmo a užší řádkování než běžné knihy, a i tak se tloušťkou rovná předposlednímu Harrymu Potterovi.

Jistě, najdete tam hromadu počinů, po kterých si chcete minimálně vydloubat oči, abyste nikdy nic podobného znovu neviděli, avšak troufám si říci, že takových je mnoho i v těch knihkupectvích, o to smutnější, že tam texty prošly mnoha rukama a lidé za ně dobrovolně platí. Na tom Wattpadu autora omlouvá jen to, že je většinou sám sobě beta reader, korektor, rádce i kouč. O grafikovi a redaktorovi nemluvě. A taky to je zadarmo, ale tak... to už je asi to nejmenší.

Tak si říkám, proč se to špatné jméno téhle aplikace stále tak drží? Už to dávno nejsou dvanáctileté "dospělačky", které to tam celé ovládají, stojím si za svým, že je to pouze o sociální bublině, kterou si tam utvoříte. Já samotná objevuju autory v mém věku, kteří píší možná o nerealistických věcech, stále to jsou fan fikce, ale ty příběhy mají něco do sebe, a hlavně, u většiny z nich je napsáno, že se autor za jeho psaní posunul tak moc, že se rozhodl ho celý přepsat a momentálně na tom pracuje. A jde se zlobit na něčí schopnosti tři roky dozadu, když měl dost sebereflexe, aby uznal svou chybu a začal pracovat na její opravě?

I když už se tam rozhodně nevyznám jako kdysi a neřeknu vám, co zrovna letí, kteří jsou nejčtenější autoři a jestli je in psát teenfikce nebo detektivky, jedno vím jistě: místní příběhy rozhodně nejsou fraška, právě naopak. Některé knížky se mě mohly jít oproti nim zahrabat a myslím, že menší nakladatelství by se těmto autorům měla více věnovat, protože si myslím, že právě zde leží to zlato, pro které se stačí sehnout, trochu ho přeleštit a voilà, máte autora, text i čtenářskou základnu. A to je něco, po čem touží snad každý vydavatel.