Zdravíčko!

Je to dlouho, já vím. Tak dlouho, až si říkám, jestli bych se raději neměla znovu představit, jestli si mě ještě pamatujete.

A ač bych chtěla začít s tím, jak moc toho všeho bylo, jak jsem psát chtěla, ale znáte to, nebyl na nic čas, jak mě postihl velký spisovatelský blok, jak jsem... myslím, že bude lepší být upřímná a nalít si čistého vína a jednoduše říct, že jsem neměla náladu.

Myslím, jo, měla jsem toho hodně a jo, byla jsem často jen líná a jo, prokrastinovala jsem nad seriály a ano, blok docela dost mám, ale nic z toho nebylo hlavním důvodem. Jednoduše jsem se na to necítila, dělo se toho vážně hodně a tak, jak jsem měla před létem motivaci, psací rutinu, čas i chuť, sluníčko všechno zastínilo a podzimní déšť spláchl kdesi do neznáma. A mrzí mě to, nebudu lhát, ale zároveň si myslím, že jsem dobře udělala, že jsem se do toho nenutila.

Teď tady aspoň sedím s čistým svědomím, že vše, co jsem zde publikovala, není špatné kvality, a rozhodně jsem to psala s láskou. Kdybych si tuto pauzu nedala, nejsem si tak jistá, jestli bych tato slova říkala s takovou jistotou.

A abych se tedy dostala k tomu, o čem jsem dneska chtěla psát, myslím, že velkou roli v tom sehrál letošní, poněkud specifičtější ročník střední. Totiž, slovo maturita všichni posloucháme už od prvního září prvního ročníku. Určitým způsobem si vůči němu vytvoříme imunitu a ta trvá až do ročníku čtvrtého. A zde nastává ten největší problém - najednou je ta maturita fakt tady a je potřeba něco dělat.

A v tomto stádiu studia jsem se momentálně ocitla i já a ač mě všichni ujišťují, že to není tak těžké a že to zvládnu s rukama v kapsách, ne všechno se samozřejmě udělá samo. Maturitním projektem počínaje, reáliemi v angličtině konče.

A právě již zmíněný maturitní projekt právě zabíral nejvíce času a energie, když šlo o jeho psaní. Představte si 35 stránkový dokument, který musíte napsat a z velké části to je jen na vás. No, řeknu vám, dneska ho hodlám dopsat a rovnou se asi půjdu i opít, jak moc se těším, až na klávesnici zmáčknu tu finální tečku následovanou zavřením dokumentu. Už aby to bylo!

Další drobnost, co mi ubírala čas, je maturitní četba, která snad nekončila. Nechápejte mě špatně, ty knížky byly luxusní a jsem jedině ráda, že jsem si je všechny mohla přečíst, avšak přeci jen si raději vybírám čtení vlastní a nezpracovávám k němu žádné výpisy. Ovšem i zde jsem už otočila poslední stránku a teď už mě čeká jen vypsat si z literatury poznámky a můžu tuto část zaklapnout a vrátit se k ní až v dubnu.

A tak mám pocit, jako kdyby se vše počátkem nejkouzelnějšího měsíce v roce pročistilo a já se konečně můžu začít věnovat i jiným věcem. Jako žurnalistice, ehm. Ale ne, momentálně mě čekají ty příjemné povinnosti jako je úklid domu, nakupování dárečků a pečení. A samozřejmě, co by to byly Vánoce bez Harryho Pottera, horké čokolády a zapálených svíček!

A tak, i když vám nechci nic slibovat, přemýšlím nad návratem zpět mezi internetově aktivní obyvatelstvo. Možná s nějakými tipy k přípravě maturity, které snad nebudou následovány články o tom, jak se připravit na druhý termín, ehm. Ale na toto je času ještě spousta, teď si chci odpočinout a pouze si sjednotit všechno, co už mám, dodělat to, co bych mít měla, a pořádně si odpočinout.

No nic, já jdu tedy dopisovat projekt, tak mi držte palce, abych to dneska doopravdy dokončila, a já se s vámi prozatím loučím. Snad ne na takovou dobu!

Váš
Z(a)tracený Snílek