Spláchnutej vol. 2 | Amerika 2018

/
0 Comments

7. července

Hned následující zastávkou po New Yorku bylo odlehlé místečko daleko od všeho, snad až na nákupní střediska. Přesně ty jsme ale měli v hledáčku, a tak jsme se u nich zdrželi celý dne, než jsme se přesunuli k večeru do Kanady.

Čekal na nás zážitek v podobě obrovské masy vody seskupené v nádherný vodopád. Abych byla upřímná, Niagáru jsem si představovala o něco více honosnou a velkou, i když teda měla doopravdy co nabídnout. Mám pocit, že jsem viděla i krásnější vodopády, i když jsem dech nad tou krásou zatajit musela.

Co jsem si ale užila, byl výlet loďkou až pomalu pod proud vody, kde se jinak ani nejde dostat. Být tak blízko, i když jsem kvůli kapkám pořádně nic neviděla, bylo perfektní a mrzí mě, že jsem neměla brýle, abych se mohla o to více pokochat.



A tak jsme se mokří jako myši vrátili zpátky na hotel a večer si jen z pokoje užívali výhled na osvětlení a ohňostroj, který řeka nabízí.



9. července + 10. července

Poté, co jsme vše znovu proložili nákupy, jsme se rozhodli zase trochu zabrzdit, a jelikož jsme měli volno, vydali jsme se k Darien Lake, které se rozprostírá tak pěkně uprostřed ničeho, ale vedle jezera je jeden z největších zábavních center ve státě New York.

Bohužel pro mě, lezla na mě nemoc, a tak jsem většinu času strávila na pokoji a ležela, nicméně na jeden den se vyblbnout a jet dál… na to je tohle místo perfektní, to ano. Naše dva dny byly zbytečně dlouhé, ale jelikož jsme neměli zas až tak co dělat, moc nám to nevadilo a všichni si alespoň odpočinuli u vody po svém.

12. července

Jak jsme nakonec zjistili, ta pauza se nám doopravdy hodila, protože přesun do Washingtonu DC byl doopravdy šílený a zdlouhavý. Po cestě jsme se zase zastavili na nákupech, ale jinak jsme to celé proseděli v autě cestou skrze New York.

Dorazili jsme předchozí den večer, proto jsme měli celý dnešek na to projít město, jak jen nám nohy dovolily, a řeknu vám, já se zamilovala. Tohle je město s velkým M. Majestátnost, historie i čistota na vás dýchají na každém kroku a definitivně se tohle město řadí do top 5, které jsem kdy viděla. Tak nádherné je.



 Nenajdete tady žádné extrémně vysoké mrakodrapy, nejvyšší budovou celého města je Kapitol, který jsme bohužel obešli jen zvenku, ale i tak to stálo za to. Naše kroky dále směřovaly skrze všechny památníky, které tady můžete najít: Lincolnův, Kingův, 2. světové války i té Korejské. Celou cestu jsme kvůli šíleným vedrům zakončili u Bílého domu. Bohužel, ten jsme si projít nestihli, protože jen, co jsme přišli, policie ulici před ním začala vyklízet, a tak jsme měli smůlu a vydali jsme se nazpět na hotel.



Chlapi pak večer ještě projeli město autem, aby se pokochali, jak je všechno nasvícené, ale mně bohužel nebylo vůbec dobře, a tak jsem to musela vynechat. Škoda, z fotek, které mám a které vám tady taky přikládám, šlo o krásný výhled.




13. července

Washington DC jsme ještě neopustili, jen jsme se z centra přesunuli na okrajovější části, přesněji nejdříve k Pentagonu a následně na vojenský hřbitov.

Abych tedy nepředbíhala, Pentagon pro nás dopadl spíše katastrofálně než cokoliv jiného, protože dovnitř nás nepustili, a tak jsme se šli alespoň podívat na menší památník obětem 11. září. Jedno z letadel totiž dopadlo i tady a zabilo okolo 200 osob.

Co se Američanům musí nechat, je, že památníky stavit umí, protože i tento byl krásný, i když velmi smutný. Po zádech mi šla husina, když jsem došla k nejmladší oběti, které bylo necelých osm let.



Hned nato jsme se přesunuli k nedalekému vojenskému hřbitovu, který jistě všichni znáte z nejrůznějších filmů i seriálů. I pro nás to byla určitá povinnost zastavit se tady. I přes to, že většina výpravy moc nadšená nebyla, mě to místo uchvátilo, a i když se jedná o smutný pohled, mělo to v sobě sílu a atmosféru. Co mě ale malinko zklamalo, byl fakt, že většina nebožtíků nezemřela na žádné z misí nebo válek, ale že se z 95% jednalo o válečné veterány. Měla jsem zafixované, že se zde pohřbívají jen ti, kteří umřeli „hrdinskou smrtí“.



 A trochu mě ještě na tomto místě znervózňovalo, že i když jde o hřbitov, že zde jezdí turistické vláčky, i když jak jsme v průběhu prohlídky zjistili, při rozsáhlosti toho místa to snad ani jinak nešlo. 


14. července

Poslední destinací před Floridou se stala Philadelphie. A abych byla upřímná, tohle město bylo ze všech nejošklivější a tak trochu mi připomínalo Ostravu. Hromada správně amerických tlustých lidí všude, obchody pozavírané, chaos, zmatek, nepořádek… kdybych to měla všechno vyjmenovávat, byli bychom tady ještě dlouho.

Nakonec jsme se jen podívali na místní vyhlídku, která byla moc pěkná, koukli do radnice, kde byla podepsaná deklarace za nezávislost a zamířili nazpět na hotel.


15. července

Dneska už od rána pršelo, a tak nám nezbývalo nic jiného, než se na Rockyho schody, kde jsme se všichni těšili, podívat pouze z okýnka autem. A jelikož jsme neměli teda co jiného dělat, vydali jsme se do nákupního střediska nedaleko letiště a zbytek dne strávili až do odletu tam.



O mně

Devatenáctiletá Ostravačka se zálibou v psaní. Studuji žurnalistiku, ráda řídím, bavím se s přáteli a cestuji. Články vycházejí nepravidelně z důvodu letošní maturity, děkuji za pochopení.

You may also like

Žádné komentáře:

O mně






Vítej, zbloudilý čtenáři.
Jsem devatenáctiletá rodačka z Ostravy, co ráda cestuje, čte, píše a baví se s přáteli. Studovala jsem žurnalistiku na střední podnikatelské škole, ale v mém srdíčku jsem byla vždy věrna beletrii. V září nastupuji na vysokou školu na obor editor.
Nevím, co postupem času najdeš na tomto blogu, ale rozhodně se, minimálně nyní, nehodlám nijak profilovat. Najdeš tady tedy příspěvky všeho druhu - ať už cestopisy, fejetony, úvahy, příběhy nebo obyčejné článečky o ničem, ale o všem zároveň. Rozhodně se ale pokusím ti poskytnout kvalitní pravidelné čtení.
A doufám, že ty to se mnou jen tak nevzdáš a dáš mi šanci.
Dohodnuto?

Oblíbené příspěvky

  • KeXa cestovatelem- Amerika 2016 (2/3)
    Vzhledem k vašim ohlasům u první části našeho výletu po Americe jsem si pospíšila a jsem zde dnes s pokračováním. A jelikož jsem tady shrnu...
  • KeXa cestovatelem- Amerika 2016 (1/3)
    Jak jsem vám slíbila v článku měsíc zpátky, dnes jsem tady s prvním článkem z naší cesty do Ameriky. Abych vás uvedla do situace, letíme...
  • Back to school, aneb jak se nezbláznit ze školy
    Dny se znovu zkracují a noci ochlazují. Sluníčko přestává hřát a v obchodech začínají strašit nápisy „zpátky do školy“. „Jůtůberky“ blázní ...
  • Štěstí
    Chvílemi si říkám, jak moc je štěstí relativním pojmem. Každý máme občas tu chvilku, kdy se plácáme po rameni, jak fajn den to vlastně dne...