Z(a)tracený snílek: V obklopení knížek

V obklopení knížek

0 Comments

Klid vesnice bylo to první, co mě zasáhlo, když jsem vystoupila z auta. Ráda bych řekla, že se přenesl i na mě, ale vzhledem k mému předchozímu bloudění úzkými uličkami jsem měla zpoždění. A to není to, co chcete hned první den. I proto jsem do nabílené nenápadné budovy vcházela dosti roztřeseně.

Co jsem ale nečekala, byly ty dva úsměvy, které ke mně okamžitě přiskočily a energicky se mi představily i s otázkou, jestli mám přezutí a svačinu. A tak jsem dostala mou první a poslední výtku.

Pod pohrůžkou jsem se proto musela hned vydat do obchůdku pro něco na posilněnou, než jsem se s hrníčkem, protože, jak mi bylo řečeno, knihovnice má vždy problém jen při nedostatku kávy, vydala pracovat.

Nikdy by mě to nenapadlo, ale tahle malá vesnická knihovnička se taky nemálo stará o prvňáčky a jejich řádnou přípravu, a tak mě čekal velmi důležitý úkol: zajistit vše tak, aby mohlo dojít k jejich pasování do řádu školního. Z chystání a vázání knížek, laminování diplomů a plnění kufříků se tak stala má celotýdenní zábava, během které jsem očkem pozorovala klasický knihovnický život a zamilovávala si tu malinkou vesničku čím dál tím více.

A co vklouzlo do mého srdce nejvíce, byla ta nenápadná budova, která v sobě skrývala tolik krásy, až to snad ani nebylo možné. Sice jsem do prostor, kde se odehrávají ta největší kouzla, nakoukla až třetí den, ale hned jsem věděla, že to je místo, kde bych dokázala strávit celou věčnost a vůbec, ani trochu by mě to království nepřestalo bavit. Místní knihovna je jako jedna velká truhla: zvenku byste to do ní možná neřekli, ale to, co ukrývá, je spousta a spousta příběhů, písmenek, stránek a jednoduše je to místo, do kterého se musíte zamilovat, ať už chcete nebo ne.

V druhém týdnu, když už jsem si snad všechna ta děťátka zapamatovala i jmény, jsem se dostala k jiné práci, teď už mnohem více knihovnické. Pamatujete si ta písmenka, která jsou na přebalech knížek a značí jméno autora? Tak přesně těch si važte, mě už při pohledu na ně bude navždy bolet ruka ze stříhání, jak jsem u nich strávila několik dlouhých hodin.

Musí se ale nechat, že přesně tato práce mi ukázala, že to není jen o úsměvech a podávání knížek, že se za vším skrývá mnohem více a že knihovníci jsou vlastně naši hrdinové, kteří se o nás starají více, než bychom si vůbec dokázali představit.

Knížku jsem sice nikomu neporadila, ale i tak si myslím, že jsem přičichla k tomu, co se v zákulisí poliček děje. A myslím, že se teď budu usmívat upřímněji a děkovat častěji pokaždé, když do podobného království vstoupím, protože knížky jsou sice zábava, ale být knihovníkem je práce jako každá jiná.

O mně

KeXa

Devatenáctiletá Ostravačka se zálibou v psaní. Studuji žurnalistiku, ráda řídím, bavím se s přáteli a cestuji. Články vycházejí nepravidelně z důvodu letošní maturity, děkuji za pochopení.

V obklopení knížek

O mně

KeXa

Žádné komentáře:

O mně

Oblíbené příspěvky

O mně

KeXa

You may also like

Žádné komentáře:

O mně

Oblíbené příspěvky