Krotitelka krokodýlů | Amerika 2018

/
0 Comments

16. července

Celý náš výlet se přehoupl do druhé části přeletem na Floridu, přesněji do Orlanda. Nebudu vám lhát, já se tady absolutně netěšila. Vedra ještě větší než předtím, hromada volného času jen tak pro nic za nic… upřímně, nic, co by bylo pro mě.

První den jsme taky začali tak, jak bylo v plánu strávit většinu pobytu tady: odpočinkem. Jelikož jsme dojeli na hotel až někdy ve tři hodi


ny ráno, celé dopoledne jsme všichni do jednoho prospali, a tak jsme měli půl dne za sebou.

Nezbývalo nám tedy nic jiného, než si jít užít pohodu do Seawordu. Absolutně jsem to nečekala, ale nakonec jsem si to tam užila už jen díky nádhernému představení kosatek a tomu, že jsem si mohla poprvé v životě pohladit delfína, který patří mezi mé nejoblíbenější zvířata.



V jednu chvíli nám dokonce i pršelo, a tak se vzduch ze čtyřiceti stupňů pročistil na mnohem příjemnějších pětatřicet, a tak jsme si to nakonec všichni pořádně užili. A to jsem si myslela, že mě už tyhle místa bavit nebudou.

 


17. červenec

Na dnešek jsem se neskutečně těšila. Jako malá jsem vyrůstala samozřejmě na Disneyovkách, a tak jsem měla všechny ty postavičky pořádně pod kůží a budu na tohle období vzpomínat ještě opravdu dlouho. Není tedy divu, že návštěva Disneylandu pro mě byla jako takový menší návrat do dětství.
A že začátek vypadal opravdu slibně. Velký wow efekt vyvolal už jen ten nádherný vstup, u kterého padaly brady dolů snad všem přítomným. Nemůžu nezmínit taky ten klasický hrad, který mi vehnal slzy do očí, protože přeci jen, tohle se nepoštěstí vidět jen tak někomu, zvláště v době s ohňostroji.


Nabití hromadou nostalgických emocí jsme nasedli na místní vláček, který nás provezl celým parkem, ale ke zklamání všech to bylo taky to nejlepší z celého dne. Jak jsme záhy zjistili, všechno to je sice pěkné, ale taky až moc dětské, že jsou všude extrémní řady a v tom vedru že se jednoduše nic dělat nedá.


Párkrát jsme si to celé prošli, udělali si hromadu fotek u ikonického hradu a nakonec zalezli do klimatizované restaurace s tím, že tenhle výlet se nám moc nepovedl. Všichni jsme se nakonec shodli, že bychom udělali nejlépe, kdybychom místo téhle návštěvy šli do Universal studia, které už jsme měli odzkoušené z LA, zatímco tady nás čekalo jen jedno velké a drahé zklamání.

A tak se ze dne, kdy jsem si chtěla zavzpomínat na to, jak jsem byla malou princeznou, stal den, ve kterém se mi zničily všechny mé dětské sny.

Musím však podotknout, že věřím tomu, že pokud máte malé děti, z místa budou nadšené. U nás byl problém ten, že jsme na to hold už moc staří.


18. červenec

Na dnešek jsem se neskutečným způsobem už od rána těšila. Plán byl takový, že holky vyložíme na pláži a s bráchou a tátou se společně vydáme do Kennedyho vesmírného centra.

Nepatřím mezi ty, kteří se kde nějak aktivně zajímali o rakety, astronauty a všechno tomu podobné, ale vždycky mě to nějakým způsobem fascinovalo tak, jako celý vesmír. A taky, že mě nezklamala ani prohlídka.



Viděli jsme velké haly, vzletové plošiny, Apollo 5 v reálné velikosti, zkusili si, jaké to bylo být v budově při odletu jednoho z raketoplánu s přesnými nahrávkami a myslím, že bychom toho stihli mnohem, mnohem více, kdyby se nepokazilo počasí a my nemuseli předčasně odjet, abychom zachránili holky z pláže před obrovskou vichřicí.

I tak jsem si to neskutečně užila a i když už si těch informací tolik nepamatuju, protože toho bylo vážně hodně, tak vím, že pokud budu mít někdy v životě ještě tu možnost, že se tam definitivně chci podívat znovu a projít si to v klidu celé.

Po tomto celém jsme se vydali na další dlouhou cestu, tentokrát do Miami, kde jsme měli ubytování na nejznámější ulici, kterou je Ocean Drive. Strašně mi to tam, obzvláště tak večer, připomínalo Stodolní, ale i tak mě to tam nějakým zvláštním způsobem neskutečně fascinovalo.



20. července

Po jednom proflákaném dni na pláži jsme vyrazili na krokodýlí farmu v Everglades. Definitivně to patří mezi jeden z největších zážitků, které jsem si z celé dovolené přivezla, aby bylo jasno.


Bohužel mi bylo celou dobu špatně z toho šíleného počasí, ale i tak se nedá říct, že bych si to neužila. Měla jsem tu možnost sledovat krmení krokodýlů, jednoho prcka si podržet, ale taky jsme se vydali na asi dvouhodinovou projížďku po místních močálech, kde těch krokodýlů bylo teda požehnaně. Vážně jsem se chvílemi až bála sedět tak na okraji loďky, protože tohle bylo šílený, jak blizoučko plavali. Rozhodně jde o zážitek na celý život.


Po tom, co jsme se k odpoledni vrátili zpátky, jsme si jen sbalili věci, vydali se na kraťoučké nákupy a s deštěm v patách se přesunuli na poslední lokaci celého našeho Amerického výletu, Petersburgu.


21. července

Už v Miami na mě padl nějaký splín, kvůli kterému jsem byla celou dobu nepříjemná, smutná a strašně moc se těšila domů. Naštěstí mi ale moc pomohlo se jen zastavit a vydechnout, od čeho byl právě Petersburg perfektním místem.


Nehledejte v tom nic speciálního, tohle místo jsme si vybrali jen díky oceánu a nedalekému letišti, ze kterého nás čekal odlet zpátky domů, jinak to bylo to nejobyčejnější místo na planetě.

Abych byla upřímná, dnešek tady píšu opravdu jen z toho důvodu, abyste viděli, že ne vždycky to je perfektní a že když někdo přidává denně rozzářené fotky z pláží a z různých destinací, kde se zrovna nachází, že to reálně nemusí znamenat, že je doopravdy spokojený nebo šťastný. Během cestování se totiž častokrát stává, že máte málo dní, během kterých opravdu vydechnete a neřešíte vůbec, ale vůbec nic a jen jste a užíváte si to. A přesně tyhle dny vás udržují v psychické pohodě, protože to cestování, byť se to nezdá, dokáže být taky pořádně náročné.

Pro mě tím dnem byl dnešek, kdy jsem se dala dohromady a znovu se do Ameriky zamilovala tak, až jsem div neplakala, když jsme odlétali. A že se nám odlet blížil.


23. červenec

A pak už se nedělo nic, co by stálo za zmínku. Včerejšek jsme proflákali u vody, zatímco dneska ráno jsme se vydali ještě na krátké nákupy. A pak směr letiště.

Jak jsem zmiňovala, doopravdy jsem si ten zbytek pobytu užila tak moc, až se mi z té krásné bubliny nechtělo nikam jít. Všude bylo krásně, nikdo nás nehonil, já si mohla svobodně povídat s lidmi, dokonce jsem přestala vnímat i to, že dělám chyby a že se mi možná budou smát, překonala jsem alespoň trochu strach z ještěrek a odpočinula jsem si tak, jako už dlouho ne. Zkrátka a dobře, bylo mi skvěle.

Oproti první návštěvě Ameriky jsem tentokrát mnohem více mluvila a mnohem více jsem se angažovala, takže mi to i dalo více. Program byl více mně ušitý, protože jsem spíše přes ty města a těch jsem si užila dosyta. Definitivně musím říct, že tenhle pobyt mi dal strašně hodně a rozhodně, jestli budu mít ještě někdy šanci, se chci do Ameriky podívat znovu a na některá místečka se kouknout znovu.


A momentálně mi nezbývá nic jiného než se s vámi rozloučit. Doufám, že se vám tahle menší sága líbila a věřím, že se zase někdy potkáme u podobných cestovacích článků. Prozatím vám můžu slíbit zase něco s letní tematikou, tak doufám, že vás tím nezklamu.
Váš Z(a)tracený snílek



O mně

Devatenáctiletá Ostravačka se zálibou v psaní. Studuji žurnalistiku, ráda řídím, bavím se s přáteli a cestuji. Články vycházejí nepravidelně z důvodu letošní maturity, děkuji za pochopení.

You may also like

Žádné komentáře:

O mně






Vítej, zbloudilý čtenáři.
Jsem devatenáctiletá rodačka z Ostravy, co ráda cestuje, čte, píše a baví se s přáteli. Studovala jsem žurnalistiku na střední podnikatelské škole, ale v mém srdíčku jsem byla vždy věrna beletrii. V září nastupuji na vysokou školu na obor editor.
Nevím, co postupem času najdeš na tomto blogu, ale rozhodně se, minimálně nyní, nehodlám nijak profilovat. Najdeš tady tedy příspěvky všeho druhu - ať už cestopisy, fejetony, úvahy, příběhy nebo obyčejné článečky o ničem, ale o všem zároveň. Rozhodně se ale pokusím ti poskytnout kvalitní pravidelné čtení.
A doufám, že ty to se mnou jen tak nevzdáš a dáš mi šanci.
Dohodnuto?

Oblíbené příspěvky

  • KeXa cestovatelem- Amerika 2016 (2/3)
    Vzhledem k vašim ohlasům u první části našeho výletu po Americe jsem si pospíšila a jsem zde dnes s pokračováním. A jelikož jsem tady shrnu...
  • KeXa cestovatelem- Amerika 2016 (1/3)
    Jak jsem vám slíbila v článku měsíc zpátky, dnes jsem tady s prvním článkem z naší cesty do Ameriky. Abych vás uvedla do situace, letíme...
  • Back to school, aneb jak se nezbláznit ze školy
    Dny se znovu zkracují a noci ochlazují. Sluníčko přestává hřát a v obchodech začínají strašit nápisy „zpátky do školy“. „Jůtůberky“ blázní ...
  • Štěstí
    Chvílemi si říkám, jak moc je štěstí relativním pojmem. Každý máme občas tu chvilku, kdy se plácáme po rameni, jak fajn den to vlastně dne...