Prázdninový deníček?

/
0 Comments

Věřím tomu, že deníček si psalo kdysi hodně z vás. Bohužel, z nějakého důvodu se z toho stala výsada dospívajících holek okolo třinácti let. Abych byla upřímná, i já sama jsem se styděla za to, že ho nějakým způsobem vedu každé léto, ale postupem času mi došlo, že to není něco, za co bych se měla stydět, naopak jsem za něj ráda.

Už dobrých deset let si každé jedno léto píšu prázdninový deníček. Nepředstavujte si větičky jako „milý deníčku, neuvěříš, co se mi dneska stalo,“ spíše jde o krátké shrnutí toho, co jsem daný den dělala a jaké jsem z toho měla pocity. Loni jsem to celé ještě upgradovala a přihodila k tomu pár dalších vychytávek.

Dneska bych se o to všechno s vámi chtěla podělit, protože mi přijde, že tyhle deníky jsou hodně podceňované, a když už je někdo píše, častokrát z nějakého důvodu skončí uprostřed léta. Tím, že sama to moc dobře znám, rozhodla jsem se vám tady sepsat nějaké ty tipy a triky na to, aby vás to bavilo a abyste vše dotáhli až do konce léta.


Do čeho?

Dlouhá léta jsem používala obyčejný školní sešit bez jakéhokoliv potisku, prostě ten nejlevnější, který šel sehnat. A i přes to, že je dost praktický díky tomu, jak je lehounký a tenký, nikdy se mi do něj zas až tak dobře nepsalo. Neměl tvrdé desky, takže jsem ho potřebovala mít věčně podložený, papír byl potrhaný a rohy zohýbané… do toho ani vlastně nevypadal pěkně, a tak jsem neměla žádnou snahu o vnitřní úpravu, která by mě bavila.

Tím, že jsem ale milovník bloků, přešla jsem nakonec k těm hezčím a zdobnějším, u kterých už jsem vlastně zůstala až doteď. Momentálně používám velikost přibližně A6 a volím podle designu předních desek, protože na ty se přeci jen dívám nejčastěji.

Tenhle trik můžu vřele doporučit, protože doopravdy se píše lépe do hezkého, navíc je to i zpětně příjemnější, když si jako vzpomínku vezmete krásný blok namísto potrhaného sešitu.

Kdy začít?


Vím, že tohle jsem řešila dávněji hodně často. Začít reálně až prvního? Začít hned první den prázdnin? Začít vysvědčením?

Pravdou je, že na tohle není tak úplně pravidlo. Letos jsem skončila školu o dva týdny dříve, ale tím, že jsem neměla žádnou prázdninovou náladu, rozhodla jsem se začít si to sepisovat až od pondělka prvního. Loni jsem si zase chtěla uchovat i poznatky za celý ten školní rok a jak jsem to vnímala, a tak jsem začala dnem vysvědčení.

Dva roky dozadu se toho dělo tak hodně, že jsem začala posledním školním týdnem, protože jsem se loučila s bývalými spolužáky, byla na posledním výletě s nimi… jednoduše jsem sice vnímala, jako kdyby byly prázdniny, ale reálně ještě nebyly. A vadilo mi to? Vůbec.

Podstatou toho celého je, že můžete začít kdykoliv. Mysleli jste si, že budete mít naprosto nudné prázdniny, ale v polovině července se to celé přetočilo vzhůru nohama? Tak fajn, kupte si bloček a začněte si do něj všechno zaznamenávat.

Nikdy není pozdě ani brzy.


Denní psaní?

Chyba, kterou jsem dělala vážně dlouho, je, že jsem otrocky zapisovala každý jeden den. I když jsem prospala celé dopoledne, i když jsem odpoledne pak proseděla u počítače a koukala na videa. I tak jsem měla pocit povinnosti ten den zapsat.

Samozřejmě mě to po čase přestalo bavit, obzvláště na táboře, protože koho by bavilo cucat si z prstu, co tam napsat, když se vlastně nic neudálo.

Loni jsem si ale řekla, že budu psát opravdu jen, když budu mít nějaký nápad. A upřímně? Fungovalo to perfektně, bavilo mě do něj psát a těšila jsem se na to, až budu moct doplnit další den.

Jak už jsem zmiňovala tábor, to byla ta doba, u které jsem většinou všechno vzdala a přestala psát. Nejde ani tak o to, že by se tam nic nedělo, ale naopak toho tam bylo tolik, že jsem nestíhala. Udělala jsem si v tom proto systém, že jsem si zapsala jen téma táboru, týmy a jejich složení a konečné pořadí a doplňovala pouze hlášky, protože ty stály nejvíce za to.

Je mi jasné, že hodně z vás na tábory a podobná místa nejezdí, ale myslím, že podobný systém bude jistě funkční i během nějakých výletů s přáteli. Můžete si zapsat jen trasu, kdo všechno tam byl a hlášky. Všechno důležité proto budete mít, jen nebudete denně psát, že jste někam šli a ten a ten řekl to a to a tamten zase spadl a stalo se mu tohle. Ne vždycky to je potřeba.


Co všechno zapisovat?

Vždycky jsem si myslela, že tam musím psát jen to, co se stalo. Vznikly z toho pak suché poznámky toho, co jsem dělala, ale nějak se z toho vytratilo to letní pohodové kouzlo. Časem jsem pak zjistila, že kolikrát jsou ty dny zajímavé jen díky emocím, navíc jak jinak chcete přijít na to, jaké to léto vlastně bylo, když tam nenapíšete i tu atmosféru?

Pište jednoduše všechno, co psát chcete. Neomezujte se ničím, všechno, co tam napsat chcete, tam taky patří. Je to jen a jen váš deník.


Jak to okořenit?

Loni jsem si za vysvědčení udělala radost a koupila si příruční tiskárničku fotek, po které jsem pokukovala už, co vyšla. Nemohla jsem ji proto nevyužít hned i v prázdninovém deníčku, že ano. Navíc jsme ještě jeli do Ameriky, což víte z předchozích článků, a tak mi to perfektně zapadlo do sebe a já začala praktikovat to, že každý den mi vyšel na jednu dvoustranu. Na té levé pak byly nejhezčí fotky, nebo ty, které jsem si chtěla zapamatovat nejvíce, a na té pravé text. Řeknu vám, stojí to za to, časem jsem si takhle začala přidělávat i letenky a různé kartičky, letos tam rozhodně skončí i pásky z koncertů a festivalů.

Další drobností, která mě chytla doopravdy hodně, bylo shrnutí celého dne. Některé dny tedy získaly nálepky vodního dne, některé nepovedeného, jiné zase proflákaného. Jednoduše jsem napsala to, co ten den nejvíce charakterizovalo. Občas to byly vážně perličky.

Posledním, co jsem zavedla loňské léto, je myšlenka dne. Nejde o nic převratného, ale přeci jen mě to bavilo vymýšlet. Občas tam skončila nějaká ta hláška, občas nějaký hlod, někdy jsem měla doopravdy pěkné myšlenky, ke kterým se vracím doteď, párkrát jsem našla krásný citát. Všechny tyhle věci spadaly přesně do myšlenky dne a jednalo se o krásné zakončení celé dvoustrany.



Doufám, že se vám dnešní článek líbil a alespoň jednu osobu jsem navnadila zkusit to. Vážně není snad jediný rok, kdy bych deníček vynechala a doopravdy ráda se k nim také vracím. Není to v dnešní době už moc časté, proto jsem vám tuhle tradici chtěla připomenout a kdo ví, třeba vás to taky chytne a zamilujete si to tak, jako jsem si to zamilovala já.


O mně

Devatenáctiletá Ostravačka se zálibou v psaní. Studuji žurnalistiku, ráda řídím, bavím se s přáteli a cestuji. Články vycházejí nepravidelně z důvodu letošní maturity, děkuji za pochopení.

You may also like

Žádné komentáře:

O mně






Vítej, zbloudilý čtenáři.
Jsem devatenáctiletá rodačka z Ostravy, co ráda cestuje, čte, píše a baví se s přáteli. Studovala jsem žurnalistiku na střední podnikatelské škole, ale v mém srdíčku jsem byla vždy věrna beletrii. V září nastupuji na vysokou školu na obor editor.
Nevím, co postupem času najdeš na tomto blogu, ale rozhodně se, minimálně nyní, nehodlám nijak profilovat. Najdeš tady tedy příspěvky všeho druhu - ať už cestopisy, fejetony, úvahy, příběhy nebo obyčejné článečky o ničem, ale o všem zároveň. Rozhodně se ale pokusím ti poskytnout kvalitní pravidelné čtení.
A doufám, že ty to se mnou jen tak nevzdáš a dáš mi šanci.
Dohodnuto?

Oblíbené příspěvky

  • KeXa cestovatelem- Amerika 2016 (2/3)
    Vzhledem k vašim ohlasům u první části našeho výletu po Americe jsem si pospíšila a jsem zde dnes s pokračováním. A jelikož jsem tady shrnu...
  • KeXa cestovatelem- Amerika 2016 (1/3)
    Jak jsem vám slíbila v článku měsíc zpátky, dnes jsem tady s prvním článkem z naší cesty do Ameriky. Abych vás uvedla do situace, letíme...
  • Back to school, aneb jak se nezbláznit ze školy
    Dny se znovu zkracují a noci ochlazují. Sluníčko přestává hřát a v obchodech začínají strašit nápisy „zpátky do školy“. „Jůtůberky“ blázní ...
  • Štěstí
    Chvílemi si říkám, jak moc je štěstí relativním pojmem. Každý máme občas tu chvilku, kdy se plácáme po rameni, jak fajn den to vlastně dne...